ČESKÉ STŘEDOHOŘÍ

Číslo magnetky: 604

Kraj: Ústecký, Liberecký

Chráněná krajinná oblast České středohoří byla vyhlášena 19.3.1976. Rozkládá se na území 7 okresů severních Čech (Litoměřice, Louny, Teplice, Most, Ústí nad Labem, Děčín, Česká Lípa) a svou rozlohou 1063 km2 je druhou největší CHKO v České republice. Hlavním úkolem CHKO České středohoří je ochrana unikátního krajinného rázu vulkanického pohoří, vzácných druhů rostlin a živočichů a také malebných vesnic s lidovou architekturou.

Že je Milešovka nejvyšší horou Českého středohoří, patří mezi věci obecně známé. Ale jaké hory za Milešovkou v pořadí podle výšky následují – to v obecném povědomí zdaleka tak dobře zaneseno není, správnou odpověď neznají často ani zkušení turisté. Pokud chcete, můžete si zatipovat a v níže uvedené tabulce si ověřit správnost svých odpovědí. Předem však můžeme napovědět, že ty nejznámější a netypičtější hory Českého středohoří jako je například Bořeň, Lovoš, Radobýl, Oblík, Raná nebo Milá se nevejdou ani mezi padesátku nejvyšších.

Sestavit žebříček nejvyšších vrcholů není zdaleka tak jednoduchou a jednoznačnou záležitostí, jak by se mohlo na první pohled zdát. Zcela největší problém spočívá v definici vrcholu: konkrétně jde o to, jaký boční výběžek nebo kterou nevýraznou bezejmenou vyvýšeninu lze ještě považovat za vrchol a kterou už ne. Dalším problémem je použití vhodného zdroje pro sestavení žebříčku vrcholů. Je totiž zcela zřejmé, že čím podrobnější mapové listy (např. 1:10 000) budeme používat, tím více bude přibývat vstupních údajů (vyvýšeniny, kóty, místní názvy atd.). Proto bylo nutné přistoupit k určité redukci: za vstupní zdroj pro sestavení žebříčku byla určena osvědčená edice turistických map Klubu Českých turistů, které jsou svým zpracováním velmi kvalitní. Pro definici vrcholu byly stanoveny následující čtyři parametry: a) přítomnost kóty, b) přítomnost názvu, c) minimální vzdálenost 1 km vzdušnou čarou od nejbližšího vyššího vrcholu d) minimální výška 30 m oproti okolnímu terénu po celém obvodu vrcholu ( odpovídá přibližně třem uzavřeným vrstevnicím po 10 m). Všechny vrcholy, které splnily alespoň 2 z takto stanovených podmínek, byly zařazeny do tabulky nejvyšších vrcholů Českého středohoří, ostatní nebyly dále brány v potaz. I tak zde ale zůstalo několik sporných míst, ke kterým se vyjádříme níže (viz poznámka v tabulce).

Pro úplnnost zbývá ještě doplnit, že v tabulce nejsou uvedeny ty vrcholy, které jsou podle některých geomorfologických pojednání řazeny do Českého středohoří, avšak z administrativního hlediska náleží již do CHKO Lužické hory (např. Polevský vrch (626,4m) u Nového Boru).